Původní majitel Jízdárny Světce

Alfréd Candidus Ferdinand (narozen 11. 5. 1787, zemřel 21. 3. 1862)

Zakladatelstarší alfredovské větve rodu, která držela Tachov, se narodilv Bruselu. Dětství prožil v Tachově, Štěkni a ve Vídni. Dostalo se muvelice dobrého vzdělání, v patnácti letech se stal částečným sirotkem.To však nebránilo tomu, aby vstoupil do držení tachovského panství, jehoporučníky byli až do Alfredovy plnoletosti matka Marie Františka,rozená Arenbergová a Josef ze Schwarzenbergu.

Napište námPošlete to kamarádovi

    V roce 1804 získává titul říšského knížete a plně se věnuje vojenskékariéře. Při válečných operacích je zajat a setkává se se samotnýmNapoleonem. V roce 1848 se mu dostává nejvyšší vojenské pocty, jepovýšen na polního maršála. Do učebnic dějepisu vstoupil jako nepřítelpokroku a revolucí, který v čele císařské armády potlačil povstání veVídni, kde dal popravit řadu vůdců povstání, v Praze a vyrazil i protiodbojným Uhrám. Prahu nechal obklopit dělostřeleckými bateriemi azahájil střelbu na vzbouřené město, povstalcům nezbylo nic jiného než sevzdát. Při pražském povstání přišla náhodně o život jeho manželka MarieEleonora, rozená ze Schwarzenbergu, kterou zasáhla zbloudilá kulka,když stála v okně vojenského velitelství na Ovocném trhu . Kníže nechalsmrtící kulku podrobit balistické expertize a nosil ji potom na krkujako vzpomínku.

    Užívaným výrokem pyšného feudála a aristokrata byl výrok že „Člověk začíná teprve od barona výše“.

    Zajeho života se rodové jmění značně zvětšilo. V roce 1825 odkoupilklášterní panství Kladruby. Za Alfreda I. byly dokončeny přestavbytachovského zámku. Z jeho iniciativy byl rovněž upraven kostel sv.Václava v Tachově. Z podzemí kostela byly vykopány staré hroby zdepohřbeného tachovského patriciátu a takto získaný prostor byl upravenjako rodinná hrobka Windischgrätzů využívaná v letech 1830 – 1886.

    K přestavběchátrajícího paulánského kostela na zámek dospěl penzionovaný knížeteprve v roce 1857 ve věku 70 let. Byl zřejmě inspirován krásnoupřírodou v okolí kláštera a toužil po rezidenci odpovídající jehopostavení, vybudované v nastupujícím romantizmu. Pro takovou stavbuposkytovaly Světce oproti tachovskému zámku, který byl obklopen hradbamia městskou zástavbou, ideální prostor a jedinečnou přírodní kulisu.

    S předtuchou,že mu zbývá jen málo času, se pustil do chaotického budování. Projektna výstavbu zámku vypracoval schwarzenberský stavební ředitel VilémNevenhorst. Vlastní plány s obsáhlým rozpočtem a stavebními detailyzpracoval chebský městský stavitel Adam Haberzettl, který vykonával itechnický dozor na stavbě. Stavební práce zajišťoval tachovský stavitelJan Kraus mladší.

    V letech 1858 – 1861 bylo vystavěno severníkřídlo se dvěma nárožními věžemi. Mezi roky 1860 – 1861 se výstavbazámku zpomalila, neboť se veškeré síly soustředily na výstavbu blízkéjízdárny. V roce 1862 kníže Alfréd I. umírá a jeho vize romantickéhosídla zůstává nedokončena. Historické prameny neuvádějí, kdy vlastněSvětce navštívil naposledy. Zemřel ve Vídni. Po smrti byl převezenk pohřebnímu obřadu do klášterního kostela v Kladrubech a uložen dorodinné hrobky v tachovském kostele sv. Václava. Patrně hned po smrtiAfréda I. nechal jeho nástupce nerentabilní stavbu, jejíž vybudovánímělo tachovské panství zatížit částkou 116 000 – 154 000 zlatých,zastavit.

    Výstavba jízdárny

    V době, když penzionovanýkníže Windischgrätz započal s přestavbou velkolepého pavlánského kostelana romantický zámek, mu bylo již téměř 70 let a jistě tušil, že sinákladného sídla sotva užije. O to více nás překvapuje, že ve stejnédobě se ve Světcích rozbíhá i další nákladný projekt – výstavba obrovitéjízdárny budované v tehdy moderním nerománském slohu.

    Snad chtělstárnoucí aristokrat postavit velkolepý pomník sobě a uchovat takvzpomínku na dobu téměř neomezené moci šlechty, z níž vzešel a kterápomalu spěla k zániku.

    Hrubá stavba jízdárny vyrostla v letech1858 – 1859. Zda si kníže užil opojení z vyjímečné stavby, kterou sizřejmě k nevelké radosti dědiců i věřitelů prosadil, opět nevíme. Když21. 3. 1862 ve věku 75 let polní maršál zemřel, byla jízdárna již téměřdokončena. Již ve stejném dni byl v rámci pozůstalostního řízenívypracován i velice podrobný popis celé stavby. Ta, jak uvádí obaúředníci, kteří popis vypracovali, byla v každém směru impozantní avelkolepá. Z popisu vyplývá , že interiéry jízdárny byly již zceladokončeny, pokoje byly vybaveny kachlovými kamny, zařízena byla ikovárna a stáje. Součástí jízdárny byly i stáje pro 24 koní, jejichžinteriér byl vyzdoben terakotovými hlavami jelenů a daňků. Naprotihlavnímu vstupu byla umístěna hlavní knížecí lóže. O provozu obrovitéjízdárny ve 2. polovině 19. století  a na počátku 20. století se opětnedochovaly žádné bližší informace. V 1. polovině 20. století bylajízdárna sporadicky využívána i k různým kulturním programům, výstavám aposléze i politickým akcím.

    Autor : Zdeněk Procházka : „Světce u Tachova v proměnách staletí“