Největší česká jízdárna a druhá největší jízdárna ve střední Evropě (hned po Španělské dvorní jízdárně ve Vídni).
Budova světecké jízdárny v sobě spojuje prvky průmyslové architektury s představou aristokratické stavby. Jízdárna je opatřena velmi pozoruhodným krovem s tzv. lucernou – hranolovým světlíkem, kterým do jízdárenské haly přichází nejvíce osvětlení.
V roce 1861 musela být celá stavba doslova zjevením. Dispoziční řešení bylo plně podřízené účelu – jízdárna obsahovala v suterénu kovárnu, sklady, uhelnu, byt kováře, prostory pro odvoz hnoje (shoz přímo na vozy), v patrech se nacházely lóže, ochozy a obytné pokoje s toaletami. V Jízdárně bylo možno ustájit 24 koní. Jízdárna tak umožňovala jedinečné zázemí jak pro koně tak i pro návštěvníky a jezdce.
Nejkrásnější místností je knížecí lóže, odkud byl v minulosti, stejně tak jako i dnes, jeden z nejhezčích výhledů do jízdárenské haly.
Odborníci o jízdárně:
Ing. Jaromír Fořt - autor návrhu na záchranu jízdárny
Ve své praxi nepamatuji na našem území stavbu, která by byla tak jedinečně řešena, a to jak architektonicky tak staticky.
Ing. arch. Jan Soukup - zakladatel Atelieru Soukup, s. r. o. Plzeň, jeho jednatel, autor návrhu na obnovu jízdárny
Odborník na historickou architekturu, výtvarné umění a historii, zejména města Plzně. Předseda Obce architektů plzeňského regionu, předseda občanských sdružení na obnovu památek Rokycanska a Klášter Chotěšov. Autor mnoha článků a přednášek o historické architektuře, ředitel Diecézního muzea v Plzni a autor jeho výstav.:
Originalita řešení stavby de facto jízdárnu zachránila. Pokud by totiž byla postavena postupy, které byly v době stavby běžné, už dávno by se žřítila...
V roce 1859 musela být tato stavba pro všechny doslova zjevením. V úžasně promyšleném projektu jsou spojeny prvky průmyslové architektury s představou aristokratické stavby.